TOP 5 momentů polského tripu

Stopem do Polska jsme se vydali bez velkých očekávání. No co? V Polsku jsme už byli, jen jsme tam ještě nestopovali a do všech ostatních směrů už ano. To že já naposled Polsko navštívila asi v 11 letech se neřeší, protože i tak jsem měla pocit, že mě v Polsku nemůže nic moc překvapit. Omyl!

V článku bych se s vámi ráda podělila o 6 hightlightů našeho stopováníčka na sever Polska. Věci, co mě překvapily a hranice, které jsem poposunula. Hezky stručně, protože nikoho pořád nebaví číst (nebo jo?) slohovky o tom, jak jsou lidi hodní, jak je svět krásný a že mám zase zážitky na celý život (protože tak to přesně je).

1) Kamioňák zastavil na dálnici a za ručičku si nás dovedl do auta

Stalo se nám už mnoho věcí, ale tohle ještě ne. Stopujeme si vesele na benzínce, snažíme se působit co nejvíc cool & friendly, aby řidičům došlo, že jízda s námi stojí za to a zastavili. Svou energii samozřejmě soustředíme na auta pomalu jedoucí kolem nás na benzínce, jinam se moc neohlížíme. Najednou se odkudsi vynoří mladý chlapík dělajíc na nás rukama gesta. Nechápeme. Především kde se vzal? Po pár vteřinách zorientování se v situaci vidíme zastavený kamion na dálnici. V ten moment už si nás řidič tohoto kamionu Tomek vede (dalo by se říct) za ruku do svého vozu, mírně narušující provoz na dálnici. No co? Poláci totiž dělají na dálnici i horší věci (jezdí na kole, couvají). Je milý, veselý, viděl ceduli Gdaňsk a tak prostě musel zastavit, i když už benzinku minul. Když nastala jeho povinná pauza na spánek, nabízel nám místo na přespání v kamionu. Když jsme mu s díky oznámili, že chceme pokračovat v cestě, a odebrali se povečeřet na odpočívadlo, ani jsme nestihli vytáhnout jídlo a Tomek už na nás mává přes celé parkoviště, že nám sehnal odvoz až přímo do Gdaňska. Takže jo, je to tu zas – lidi jsou hodní!

Cesta v kamionu

2) Doposud nejsevernější místo

Doteď bylo nejsevernějším místem, kde jsem kdy byla stopem (a vlastně vůbec), Hamburg. Tak teď jsem ho navštívením Gdyně lehce překonala. Jen říkám, pro zajímavost.

Nejsevernejsi misto

3) Spaní pod mostem

Znáte ten český idiom, který je vyjádřením ekvivalentu totálního společenského dna? Když někomu řeknete: „Z tebe nic nebude. Ty skončíš pod mostem.“ ? Tak my skončili. A rádi. Protože pršelo a my byli v suchu a bylo nám fajn. Ne, že bychom dřív nespali na obdobně bezďáckých místech (střechy, ulice, lesy …), ale čistě pod mostem, bez stanu a pouze ve spacácích jsme v Polsku spali poprvé. Na zahřátí jsme si koupili flašku vína, na základě čehož jsme celé naše nocování začali nazývat true bezdomovec style.

Spaní pod mostem

4) Ťuk, ťuk! Můžeme u vás přespat?

Tuším kdysi kdesi v Holandsku jsme s bráchou konverzovali na téma překonávání hranic komfortní zóny při cestování. Tehdy brácha říkal, že by byl fakt gól na někoho zazvonit a prostě se zeptat, jestli u něj můžeme přespat. Tehdy jsme se na to fakt dívali jako na něco nereálného. Dnes? Asi už jsem toho udělala příliš, že mi tento prostý čin nepřijde až tak velmi těžko proveditelný. Prostě buď řeknou ano nebo ne. Pravděpodobnost, že vás svlečou, svážou a zamknou do svého sado-maso sklepa (nebo cokoliv, co je důvodem, proč by se člověk bál to udělat) je fakt mnohem menší, než že třeba budete spát v teple, suchu a možná i s večeří. No a my tentokrát štěstí neměli. Dozvonili jsme se akorát na paní z Ukrajiny, co v daném domku dělala uklizečku a na pozvání nás dovnitř pravomoc neměla – ale aspoň nám dočepovala pitnou vodu! Pointa je, že to není nic těžkého a budem to praktikovat častěji (je to takový offline couchsurfing).

5) Poláci milují Čechy

Největší překvapení! Když se v Česku zmíní Polsko, uslyšíte asi plno narážek na kvalitu výrobků všeho druhu. S žádnou jinou reakcí jsem se ze strany Čecha na Poláka nesetkala. Když jsme v Polsku zmínili, že jsme z Česka? No jéje, to bylo radosti! Nemluvím o jedné situaci, ale skoro o každé, kdy jsme se s někým z Polska seznámili. V hostelu, kde jsme se usídlili na jednu noc, jsme dokonce dostali spešl nejlepší sdílený pokoj pro 6 lidí a paní se postarala o to, aby do něj nikdo další kromě nás ubytován nebyl. Mladá řidička, co nás vezla po Sopotu se nechala slyšet, že se česky sama učila. Jen tak. Protože se jí čeština líbí a Česko má ráda. A tak dál a tak dál…

Zážitků bylo každopádně mnoho a těžko je všechny napasovat do krátkého článku. K jisté kompenzaci proto slouží video, které alespoň nastíní, jak nám bylo fajn, jak je svět krásný a jak jsou lidi hodni.

Vybrané fotky z polského tripu:

 

 

 

| 2017-07-24T07:19:41+00:00 Červenec 24th, 2017|Blog, Stopařský deník|

O autorce: