5. den – I amsterdam

Probudili jsme se celí rozlámaní. Není to příliš velký komfort bez karimatek ve stanu, kam se sotva vleze jeden člověk, natož dva a ještě k tomu sourozenci, kteří se rádi vyhnou nějakému většímu fyzickému kontaktu 😀 Každopádně na stopařské poměry to komfort byl – „střecha“ nad hlavou, sucho, legální místo na stanování, ale tenkrát jsme to asi neuměli až tak ocenit, jelikož jsme zatím nezažili opak.

Po naší low costové snídani jsme se vydali do víru velkoměsta – Amsterdamu. Plán byl projít si v klidu místa, která jsme chtěli vidět, najíst se a poté zaskočit do některého z coffee shopů a decentně zažít Amsterdam v pravém slova smyslu. Z šaliny jsme vystoupili u známého nápisu I amsterdam. Tam jsme udělali klasické fotky, které dělá každý turista, a poté už začali pokukovat po nějakém fajném jídle. Cestou jsme prošli pár galerií, tak trochu „z hecu“, protože ve skutečnosti nás umění až tak velmi nezajímá. Vždy jsme prohodili pár slov s pracovníky galerií a tvářili se, jako velcí odborníci přes umění. Nakonec jsme se konečně dostali k jídlu – pizza za 8 éček, no nekup to.

Finále byla Red Light District, která byla za denního světla docela nudná a tak jsme další návštěvu odložili na později. Dále už jsme hledali jen coffee shop. Ten rozhodně nebyl problém najít. Je tam na každém rohu jeden, asi tak jako v Česku hospody. Problém nastal, když po nás u pultíku chtěli ID. Ano, mému bratrovi ještě nebylo 18. A přesto, že byl soudně zplnoletněný pro účely podnikání, v coffee shopu mu to bylo prd platné. A tak nás vyhnali z prvního, z druhého, třetího a čtvrtého coffee shopu. A pak i z každého dalšího. Abych pravdu řekla, netušila jsem, že je to tam tak hlídané. Hold jsme se smířili s tím, že coffee shop experience odložíme na neurčito a vyšleme starší sestřičku pro drogy 😀 Zbytek dne už jsme poletovali po Amstru, asi tak jako Ted a Marshall (How I met your mother) v díle (S07E10), kde si dali „sendviče“ na koncertě a pak hledali nachos pro Lily. Přesně tak blbě jsme stále chodili v kruhu a vraceli se stále na ta samá místa. První věc, co jsme udělali – běželi jsme si koupit vafle a jedli jsme je jednu za druhou – přeslazení se nedostavilo. Asi tak 5x jsme se ocitli na naší oblíbené Red Light District, aniž bychom vlastně chtěli a tak jsme to tam nakonec zakempili na okraji kanálu.

Kolem nás projížděla loďka. Týpek, co v ní seděl, nás začal lákat na vyhlídkovou plavbu. Obyčejné „no, thanks“ mu nestačilo a začal smlouvat na ceně a vytahovat z kapes jointy. Byl celkem neodbytný, tak jsme si s ním chvíli nezávazně povídali. Nakonec jsme mu řekli, že jsme z Česka a nemáme peníze. Týpek ihned změnil přístup, soucitně se na nás podíval a podal nám pivo, které vytáhl z loďky. Rozloučil se s náma a odplul. Takže vlastně stačí říct, že jste Čech a obchodník ztratí veškerou naději, že vám něco prodá. Pivo dobré nebylo, ale darovanému koni na zuby nehleď a tak jsme si tak popíjeli při pohledu na krásný kanál a kopu prostitutek.

Do kempu jsme dorazili těsně po zavíračce recepce, což bylo super. Chlápek, co tam dělá, není zrovna dvakrát příjemný pán a tak jsme se mu pro dnešek úspěšně vyhnuli. Uvařili jsme si naše oblíbené jídlo – těstoviny s rajčatovou omáčkou a ulehli do našeho „komfortního“ přístřešku.