LowCost Race

Slovní spojení, které se na Hitchdiary objevuje už nějakou tu dobu. Nejdřív (fakt už celkem dávno), jsem pojem LCR rozšířila mezi své kamarády, kdy jsem co chvíli naříkala nad nedostatkem mé kreativity a času na natočení registračního videa. Video nakonec nějak vzniklo (patří za to velké díky Danovi Černochovi a paní prodavačce z Alberta) a mé kamarády pro změnu čekala solidní masáž žádostí typu „pls, hlasuj pro naše video“. Taky to přežili a někteří se se mnou dokonce stále kamarádí – což je super, protože jsem měla s kým sdílet tu radost, když jsme se do TOP 20 soutěžních týmů doopravdy dostali. Dvacítku týmů čekal selekční víkend, z kterého pak vzešla ona „slavná“ desítka, co měla tu čest jet LCR v kategorii RacePacker. A ano, i já s bráchou – tým Zadarmo.

Celý tento proces trval poměrně dlouho a přinesl nám mnoho nevídaných zážitků. Sranda na tom je, že to nejlepší mělo teprve přijít! A přišlo!

Cestovat zadarmo je možné snadné

V lowcostovém cestování nejsem žádný nováček, ale cestovat úplně zadarmo? To znělo jako výzva, kterou jsem hodlala přijmout. Představa, jak budeme hladoví prosit o tvrdej chleba všechny kolemjdoucí se však rozplynula hned první den. Každým dalším dnem pak bylo jasnější a jasnější, že domů se budeme vracet o pár kilo vypasenější – tolik gastronomických zážitků v jednom týdnu, jsem snad totiž ještě nezažila. Co se týká dopravy, tu máme díky stopu zdarma běžně. Tentokrát jsme ale i hodně buskovali (prováděli pouliční umění) a byli si tak schopni vydělat přes 250 € na autobus do Sofie. Pro informaci, částka, kterou jsme byli schopni buskingem v průměru za hodinu vydělat, je mnohem vyšší, než má současná hodinová sazba v zaměstnání. Tak až mě někdy uvidíte pískat na flétnu v ulicích Brna, tak se nedivte (humor).

A dali jsme to doopravdy zadarmo?

Ne, nedali. Ale i tak si troufám tvrdit, že cestování zadarmo snadné je. V Řecku jsme měli nemilý incident s divokými psy a tak jsme se rozhodli sáhnout do svého záložního rozpočtu a zaplatit si lístky na autobus někam na bezpečnější místo se psy na vodítku a s náhubkem. Peníze jsme pak už vydělat zpátky nestihli, protože jsme radši plnili výzvy a spěchali do cíle. Ale záleží na tom? Očividně cestování zdarma možné je, jen se vždy hodí mít nějaké penízky bokem – kdyby něco.

Cestování zadarmo vás přestane bavit

Mluvím za sebe. Nejdřív si myslíš, že cestovat úplně zadarmo je totální nonsense, bullshit, nesmysl… Pak to vyzkoušíš. Zjistíš, že je to snadné. A nejen to! Je to zábavné. Místo peněz nabízíš svou pomoc, zážitky – dostáváš se mnohem víc do kontaktu s lidmi, které na cestách potkáš. Většina lidí ale za dobrý skutek nic nechce. Jen tak vám koupí lístky na metro, zaplatí oběd v luxusní restauraci, dají vám 200 € na ruku, nechají vás řídit jejich vlastní auto. A vy si pak řeknete: Proč já?  Na svém bankovním účtu mám peněz dost (i když to je poměrně relativní pojem), ale ti lidi stejně přijdou a hodí svou minci do našeho klobouku, aby přispěli na naše cestování.

Je snad špatné v takovém případě peníze (pomoc, radu, jídlo…) přijmout? Nemyslím si. Je důležité přijímat s pokorou, ale především – posílat dobré skutky dál. Také někdy pomoct člověku, který třeba není úplně na sklonku života. Věnovat peníze bezdomovci, i když víte, že si za to koupí chlast. Je totiž důležité dávat i přijímat, abychom nastartovali ten krásný koloběh. Protože kdybychom nepřijímali, těžko bychom cítili tu bytostnou potřebu pomoct zase někomu dalšímu. A přesně z toho důvodu jsme nakonec zbytek peněz ze záložního rozpočtu věnovali mamince v metru – za to, že se na nás usmála. Ten pocit dát jen tak, byl k nezaplacení.

Čím míň plánuješ, tím lepší plán ti vymyslí život

Od filozofie dobrých skutků opět k praktickým stopovacím tipům! Odjakživa jsem na stopu řešila nocleh. Když se začalo stmívat, hledali jsme plácek, kde postavíme stan nebo alespoň vytáhneme spacáky. Hledali jsme couchsurfing nebo někdy dokonce kemp či hostel. Na LCR ale spánek neřešíš. Dokud máš energii – stopuješ, dojde energie – odpadneš a je ti jedno kde. Paradoxem je, že čím méně jsme si nocležení plánovali, k tím luxusnějšímu místu jsme nakonec přišli. Zpětně dokonce nechápu, proč jsem se tolik bála stopovat přes noc, protože i v autě se dá na střídačku prospat tak, že jeden spí a druhý baví řidiče (a někdy jsme trapně vytuhli oba). Takže jsem po LCR v cestování zase o něco svobodnější, jelikož se nemusím limitovat denní dobou – juchuu!

Potkáme se příští rok?

Strašně nerada vás teď lákám k účasti v LCR, protože o to více bude konkurence pro nás hehe. Ale vem to čert, pojďte do toho. Ať seš zkušenej cestovatel nebo člověk stopem nepolíbený, věřím, že ti to mnohé dá (minimálně ty zážitky). Já mám díky LCR mimo zmíněnou motivaci v posílání dobrých skutků a nově nabyté svobody při stopování také plno nových přátel – ať už lidí z LCR podobně šílených a cestovatelsky založených (takže plno potencionálních parťáků na cesty) nebo lidí co jsme potkali na cestách (z toho zase kouká plno různých návštěv a výletíků po Evropě). Co víc si přát? Jdeš do toho?

A většina z vás si stejně jenom pustí video, ale ono naštěstí řekne v podstatě to samé, co tento článek

Fotky z LowCost Race (které se jinam nevešly):

Příspěvek Co mi dal LowCost Race: Cestování zadarmo je snadné, ale… pochází z Hitchdiary

Nedávno jsem však prožila zážitek hoden uveřejnění! Jednalo se o LowCost víkend v rámci soutěže LowCost Race. Ale pojďme pěkně od začátku.

Proč pro nás LowCost Race tolik znamená?

Když jsme byli s bráchou mladší, sledovali jsme plno blbostí v televizi. Dostaly se k nám tak i americké soutěže Survivor a Amazing Race, které z blbostí z televize přerostly v náš velký sen! Kámo, jednoho dne se prostě Survivora nebo Amazing Race musíme zúčastnit! A ačkoliv už v českých televizích proběhlo pár kol obdobných soutěží, tak nějak nám ty české verze k srdci nepřirostly. No a pak se objevil LowCost Race!

Poprvé jsem LowCost Race zaznamenala v létě 2016, ale bohužel už byly registrace uzavřené. Zdál se mi však jako plnohodnotná, snad i lepší forma Amazing Race. Skoro rok jsem tedy střádala plány a „kreativní“ nápady na to, jak natočíme registrační video. Když už přišel den D, neměli jsme moc času na natáčení a tak jsme to zhustili za půl hodinky při mé návštěvě rodičů. Ale video bylo na světě a my se mohli hlásit do vylepšené Amazing Race.

Co to je LowCost Race?

LowCost Race je nízkonákladový závod (doslova). Dvoučlénné týmy mají 10 dní na to, aby projely co nejvíce chceckpointů po Evropě. Na daných checkpointech musí plnit různorodé úkoly, aby dostali body. A k tomu všemu, samozřejmě, utratit co nejmíň peněz – pokud jedete na výhru, určitě je potřeba neutratit vůbec nic! A k tomu všemu existují ještě denní výzvy, a celozávodové úkoly, ale to už si můžete přečíst v oficiálních pravidlech.

Zásadní je, že závod můžete jet ve dvou kategoriích. V kategorii Joy Packer si závod jedete v pohodičce podle svého uvážení – prostě pro zábavu. V kategorii Race Packer už je to o něco krutější. Vaši cestu sledují LowCost Racová sociální média, máte nějaké ty výzvy navíc a je to zkrátka boj. Už jen proto, že se tam dostane pouze 10 týmů! A přesně pro tyto účely, jsme točili naše nízkonákladové video.

Dostali jsme se na LowCost víkend!

A pak jsme se doopravdy dostali do TOP 20 týmů (jen díky vám a vašim hlasům!), které byly pozvány na LowCosťácký víkend v Plzni. Moc nám toho řečeno nebylo – prostě přijeďte a vemte si s sebou to, co byste si vzali na cestu. Takže jsme si zase po delší době nabalili krosničky a vrazili Žlutým autobusem směr Plzeň – yeah!

V Plzni na nádraží už čekala velká grupa lidí – LowCost parta 19ti týmů (jeden tým pro mě z neznámých důvodů nedorazil). A co vám budu povídat, sešla se skvělá, božská a krutopřísná parta! Lidi na stejně vlně! Ale co taky chceš? Ti co se do něčeho takového jako je LowCost Race přihlásí, musí být zákonitě nějakým způsobem střelení.

Ubytování jsme měli zařízeno u Slávka (jeden z organizátorů) na zahradě(?). Bylo to ideální místo bez záchodu a pitné vody, ale za to s ohništěm a prostory pro večerní oslavování sponzora LowCost Race – Metaxy. Měli jsme pár minutek na rozložení stanu a pak už jsme žádné volno nikdy neměli! Ani na spaní! Hrály se seznamovací hry, hrály se kontaktní hry, hrály se improvizační hry, zpívalo se, chodilo se do McDonaldu na záchod, ale hlavně se v sobotu plnilo 11 výzev, které měly tak trochu ukázat, co se v tobě skrývá a organizátorům tak pomoct s výběrem TOP 10.

Když jsme si znění úkolů poprvé četli, spadla nám brada. Řekli jsme si, že se zaměříme na pár konkrétních a ty se budeme snažit v daném čase (4,5 hodiny) stihnout. Nakonec se nám však povedlo všechno! A stejně tak i ostatním týmům. Když se na úkoly dívám zpětně, říkám si, co je na tom vlastně těžkého? Celé je to jen o tom, otevřít pusu a nebýt kokot chovat se slušně.

Poslední společné ráno nás čekaly velmi příjemné aktivity a o to hůř se nám s LowCost partou loučilo. Odjížděli jsme s pocity, že je škoda, že nemůžeme jet v kategorii Race Packer všichni!

Když už akci hodnotím zpětně z komfortu mého brněnského obydlí se záchodem a pitnou vodou, musím uznat, že přesně takový víkend jsem potřebovala. Léta jsou pro mě zkrátka cestovatelská a když cestujete, jste čím dál otevřenější a rádi nabouráváte stereotyp i maličkostma. Po zimě a mých státnicích a spolu s pracovním vytížením jsem asi zase trošku zapomněla, jaké to je a LCR víkend mě zase vrátil zpátky – a za to děkuji! Teď jsem hezky nakopnutá na léto a nemůžu se dočkat zážitků z opravdové cesty LowCost Race (ať už jako Race Packer nebo Joy Packer).

Příspěvek LowCost víkend aneb kvalifikace na Amazing Race snů pochází z Hitchdiary