Už když jsem se vracela ze svého prvního velkého stopování (Eurotrip s bráchou), věděla jsem, že zanedlouho vyrazím znovu. V Berlíně jsem totiž měla tu čest, seznámit se s jedním sympatickým (svalnatým) Bogeym, jenž se nechal slyšet, že by stopování taky velmi rád vyzkoušel. Já zase básnila o tom, jak bych ráda stopem procestovala Slovinsko – bohužel jsem už nemohla počítat s mým pracovně vytíženým bráchou. Z toho všeho tak nějak přirozeně vyplynulo, že začátkem srpna vyrážíme spolu – já a Bogey, vstříc mému dalšímu stopovacímu dobrodružství.
Byl to pro mě zase nový druh výzvy – vyrazit na 3 týdny sama s někým, koho znám sotva 3 dny. Už na základě těchto 3 dní jsem si však troufala předpokládat, že to budou 3 týdny plné skvělých zážitků, nečekaných událostí a především smíchu – ano, v Berlíně jsem se s Bogeym nasmála tolik, že jsem se zkrátka víc těšila, než měla jakékoliv obavy z neznámého.
Vzhledem k tomu, že Berlín a Brno jsou od sebe nějakých těch pár set kilometrů vzdálené, nebylo až tak jednoduché společně naplánovat cestu. Při stopování naštěstí plán není prioritou a tak jsme si vystačili s tím, že chceme vidět Slovinsko a nakonec se dostat k moři (protože to jsem za celý prázdniny viděla jen skrz okýnko v autě na cestě do Amsterdamu).
Nakonec bych ještě ráda uvědomila mé čtenáře, že některé příhody z tohoto výletu budou z mnoha různých důvodů trochu (ale fakt jen trochu!) cenzurovány. Kdyby pak měl někdo zájem slyšet naše zážitky v neochuzeném znění, ráda vám je někdy povyprávím u piva 😀 .
Napsat komentář