6 zásad slušného stopaře

To jak jako stopař vystupuješ a jak se chováš, je důležité v mnoha ohledech. Nedávno jsem psala článek o tom, jak se při stopování cítit bezpečně(ji). Na druhou stranu si musíš uvědomit, že i ty sám jsi pro řidiče velká neznámá a byla jen jeho dobrá vůle, že ti zastavil. Proto se snaž o to, aby se i on s tebou cítil bezpečně. Na své slušné chování mysli i kvůli stopařské komunitě. Jakmile s tebou bude mít řidič dobrou zkušenost, zastaví ti, v autě bude příjemná atmosféra, pokecáte o životě a cesta tak uběhne daleko rychleji, je pak mnohem vyšší pravděpodobnost, že příště zastaví zase někomu dalšímu.
Své slušné a ohleduplné chování bys neměl mířit pouze k řidičům, ale také ke kolegům – stopařům. Na cestách jich potkáš mnoho, kolikrát máte stejný směr a dokonce i stejný cíl. I na této úrovni existují určitá nepsaná pravidla, která s oblibou nazývám stopařským kodexem. A pak hlavně, chovat se slušně je přece důležité kdekoliv a kdykoliv – na stopu v zahraničí je to o to důležitější, protože většinou nereprezentuješ pouze sebe, ale taky svůj národ, svou zemi. Nemusí si o nás přece každý myslet, že jsme Češi, co kradou, jsou věčně zamračeni a nosí ponožky v sandálích – ukaž jim, že to umíme i jinak.

Dovolím si tedy uvést pár zásad slušného stopaře. Některé jsou mezi stopaři obecně známé, některé jsem si během mých cest vyvinula (a uznala je za vhodné) sama.

Pozdrav, představ se, adaptuj se

Základní pravidlo číslo jedna! Zní poněkud samozřejmě, přesto by byla chyba ho neuvést. Nastoupíš-li někomu do auta, první věc co uděláš – slušně pozdravíš. Otázka tykání/vykání je dosti otevřená. V zahraničí je to jednoduché (pokud se tedy dorozumíváš anglicky), to postačí jednoduché „Hello“. V rámci Česka bych to nechala na tvé zdravé úvaze. Někde se můžeme dočíst, že řidičům by se mělo zásadně vykat a vyjádřit jim tím určitou úctu. Mně však v ČR zastavovali většinou mí vrstevníci, také stopaři, co pro změnu jeli někam autem svým a zde mi přišlo vykání vysoce nepřirozené. Naopak pokud si nejste jisti, určitě volte vykání (no vždyť to znáte, klasika z běžného společenského života 😀 ).
Určitě se představ, pokud je prostor, podej ruku. Ne vždy však prostor je. Pokud musí řidič čelit nějaké složité dopravní situaci, ruku mu do jeho osobního prostoru rozhodně necpi. I se slovním představením počkej, až bude schopný tě plně vnímat.
A další krok – adaptuj se. Pokud si řidič chce povídat, povídej si. Pokud se chce chvástat svými životními úspěchy, obdivuj ho. Pokud ti chce svěřit své problémy a postěžovat si, vyslechni ho. A pokud je zřejmé, že se k hovoru nemá a ze všeho nejvíce by ocenil ticho, mlč.

Pospíchej a utíkej

Pokud vidíš, že ti auto zastavuje, postarej se o to, aby ses k řidiči dostal co nejdříve. Často se stane, že ti auto zastaví opodál – čím dál od tebe auto stojí, tím rychleji utíkej. Přijde mi poněkud nevhodné, aby ochotný řidič musel čekat, než se uráčím posbírat si všechny věci a vycházkovým krokem dojdu k jeho vozidlu (jako by snad byl nějaký můj osobní šofér). Ať už dělám cokoliv, třebaže před sebou mám právě rozloženou svačinku, natírám si nohy opalovacím krémem a přitom ještě volám s mámou (myšleno tak, že druhý z dvojice stopuje) – stále musím být v pohotovosti a pokud se nám poštěstí a zrovna nám nějaké auto zastaví, být schopen během pár vteřin vše sbalit a běžet. Z toho důvodu doporučuji dávat si důležité věci (mobil, doklady, peněženku) stále na stejné místo a být schopný si přítomnost těchto položek během vteřiny překontrolovat a mít tedy vždy jistotu, že do auta nastupuji kompletní.
Dodržujte prosím tuto zásadu, i přesto, že vás často dostane do situace, kdy uřícení doběhnete za řidičem, který na vás pouze polekaně kouká. Je totiž možné, že si nějakých stopařů vůbec nevšiml a zastavil, jen aby si odskočil do lesíka. Chudák pak nechápe, co to k němu doběhlo za obecenstvo.

Na benzínce vystup z auta

My pro svůj pohyb potřebujeme auta, auta pro ten svůj zase benzín (nebo jinou super sílu). Proto se nevyhnete občasnému zastavení na benzínce, kdy si řidič potřebuje odskočit na moment z auta. Myslíš, že mu je příjemné nechávat v autě bez dozoru cizí lidi? Neptej se ho, jestli máš auto opustit, prostě si s ním vystup. Ze zkušenosti jsou řidiči většinou laskaví, nechtějí působit, jako že tě z něčeho podezřívají, obzvlášť pokud jste si během cesty příjemně pokecali a tak ti třeba řeknou, že je to v pohodě, ať v autě zůstaneš. Ale vžij se do jeho situace a ušetři ho té stresující chvilky – vystup si.

Nespi a nedrob

Možná se zdá taková jízda autem jako skvělá příležitost pro malého šlofíka, který vyčerpanému stopaři vždycky bodne. Snaž se tomu však vyhnout. Řidič ti dost často zastaví právě proto, abys mu jeho stereotypní cestu zpestřil a pobavil ho. On sám by si třeba rád zdřímnul, ale nemůže – řídí a poskytuje ti tím službu, tak si toho važ a spánek si nech do stanu. Další otázkou je jídlo v autě. Někteří řidiči jsou na to zkrátka hákliví – to přece znáte i ze života nestopaře. Pokud máš tedy hlad, řidiče se v první řadě zeptej. A pokud máš zrovna v zásobě oříšky, sušené ovoce, bonbony nebo cokoliv, co bys mohl řidiči nabídnout, neváhej se podělit.

První má přednost

Docela často se může stát, že přijdeš na skvělý stopovací spot, ale ten už okupuje jiný stopař. Skvělé je, že si během stopování můžete zkrátit čekání příjemnou konverzací (stopaři si mezi sebou zásadně tykají!) s někým, kdo má pravděpodobně dost podobné zájmy. Můžete se informovat, jak dlouho už tu stojí a s jakou frekvencí na něj řidiči jakýmkoliv způsobem reagují. V žádném případě se však nesmí stát, že kolegu zákeřně předběhneš. Pokud na místě stál první, měl by první také odjet. Proto ve svém stopování pokračuj na místě pár desítek metrů za ním. Nejlépe tak, aby to nevypadalo, že patříte k sobě (nedomluvíte-li se jinak). Ani vaše konverzace by neměla snižovat potencionální úspěšnost zastavení auta. Párkrát se nám stalo, že jsme stopovali ve dvou a po nějaké době se na místě objevil stopař kolega. Zastavil se za námi, pokecali jsme, podělil se o opravdu zajímavý životní příběh, ale ani po delší době konverzace se neměl k posunu o pár metrů za nás. Vypadalo to tedy, že stopujeme ve třech a málokterý řidič zastaví takové skupině stopařů. Snaž se tedy o to, aby i při vzájemném rozhovoru bylo na první pohled jasné, že necestujete všichni dohromady.

Určitě existují výjimky, kdy se ti povede odjet z místa dřív, než člověku, co zde byl před tebou a zároveň to nebude nic proti ničemu. Třeba pokud si řidič sám zvolí, že chce svést právě tebe (v takovém případě je na zvážení, zda nepoprosit řidiče, aby přibral i kolegu) nebo pokud máte rozdílné cíle a řidič míří právě tím vaším. Navíc na benzínkách se nám nabízí i jiné možnosti, než jen čekat až první z vás odjede – například osobní oslovování řidičů u pumpy nebo obcházení kamionů.

Usmívej se

Prostě se usmívej, kvůli sobě, kvůli ostatním, kvůli dalšímu krásnému dni, kdy máš možnost cestovat, abys šířil dobrou náladu a užil si tak každý okamžik své cesty. Možná by někdo mohl podotknout, že tato zásada nemá vůbec co se slušným chováním – podle mě má. Podle mě má dost co dělat se vším. Šířit pozitivní náladu zkrátka považuji za určité stopařské/cestovatelské poslání a uvidíš, že s úsměvem pojedeš mnohonásobně rychleji.

Máš-li dojem, že jsou jmenované body samozřejmostí, pravděpodobně máš pravdu. Nedá se však říci, že by je všichni dodržovali a pokud si někdo článek přečte, zamyslí se a pozitivním způsobem změní své chování na cestách, pak článek splnil svůj účel. Pokud ti zde nějaká zásada či pravidlo chybí, neváhej ho doplnit v komentářích.