Je stopování nebezpečné?

Tuto otázku mi pokládá mnoho lidí a často. A má odpověď? Ano. Stopování je nebezpečné a riskantní. Ale o dost míň než třeba chodit večer sama opuštěnými ulicemi nebo nasednout do auta kámošovi, o kterém víte, že řídí jako prase. Ruku na srdce, kdo z nás tohle nikdy neudělal? Omlouvám se tedy, že onen první uvedený příklad takto genderově omezuji pouze na bytosti rodu ženského, ale v ohledu bezpečnosti a stopování na tom zkrátka my holky vždy budeme podstatně hůř. Kompenzovat nám to může alespoň fakt, že nám auta zastavují mnohem častěji a tak se díky autostopu můžeme posouvat daleko větší rychlostí.

A teď už z praxe – dostala jsem se někdy při stopování do opravdu nebezpečné situace? Klepu na dřevo, vážně ne. (Možná je to taky proto, že jsem nikdy necestovala sama.) Řidiči jsou zpravidla milí, přívětiví a ochotní, a pokud už jsem se někdy cítila nejistě, tak spíše proto, jak řidič řídil, než že by mi on sám měl nějak ublížit.

Určitě se však hodí nebezpečným situacím předcházet a tak bych ráda vypíchla pár tipů, kterými se řídím já:

Nejezdi sama/sám

Mnou preferovaná kombinace pro stopování je holka + kluk, pro vyvážení poměru rychlost/bezpečí. Někteří stopaři jezdí rádi sami a je jich mnoho, ale já parťáka beru vždycky jako takovou pojistku „kdyby náhodou“ (třeba už jenom kdybych se zranila a potřebovala, aby mě někdo dotáhnul do nemocnice) a navíc je to ve dvou určitě větší zábava.

Dávej o sobě vědět

Buď v kontaktu s někým blízkým, nejlépe ustaraným rodičem, partnerem, který pokud o tobě neuslyší déle jak pár hodin, vyhlásí celostátní pátrání. Naprosto nejhorší je si takhle někam vyjet a vůbec nikomu o tom neříct, třeba právě proto, aby o vás neměl strach. Pro stoprocentní informovanost blízkých, můžeš například vždy zasílat sms s SPZ aktuálního řidiče. V praxi se to však ne vždy stíhá.

Vybírej si řidiče

To, že ti nějaký řidič zastaví, ještě neznamená, že k němu musíš bezpodmínečně nastoupit. I když už u silnice stojíš bez úspěchu několik hodin, pokud máš z řidiče nepříjemný pocit, odmítni. Výmluva se najde vždy, i když třeba hloupá a nesmyslná, za tvůj pocit bezpečí to stojí. Další stopovací taktikou v prospěch bezpečí, je kladení otázky „Kam jedete?“ namísto „Jedete do Berlína?“ – neříkáte předem váš cíl. Pokud je ti pak řidič na první pohled nesympatický, odmítneš ho s tím, že potřebuješ jet jinam – i když třeba právě do Berlína směřuje. Tato taktika je bohužel velmi těžko aplikovatelná, pokud stopujete s cedulí.

Batoh měj u sebe

Čas od času se stane, že ti řidič nabídne odložit si věci do kufru. Je to od něj většinou milé gesto s dobrým úmyslem, ale vždycky mám lepší pocit, když mám všechny své věci u sebe – i když jsme pak s krosnou napresovány na sedačce jako sardinky v konzervě. V případě nouze mám pak tu možnost se rychle sbalit a auto opustit. Neříkám, že tuto zásadu dodržuji vždy. Někdy nám zastaví rodinka s dítětem v autosedačce a i bez nás mají problém se v autě hnout – přesto jsou tak ochotní a vezmou nás. Na druhou stranu, kdo by se v takové společnosti něčeho bál. V každém případě mám však vždy u sebe mobil, peněženku (doklady) a většinou i stopovací cedule.

Lži

Lépe řečeno, cítíš-li se nepříjemně lži. Pokud se řidič začne chovat tak, že je ti to nějakým způsobem nepříjemné, zahraj, že se náhle změnily plány (k tomu se opět hodí parťák, ale zvládneš to i sám/sama) a ihned potřebuješ vystoupit na dalším možném plácku. I pokud je ti řidič sympatický, můžeš pro dobrý pocit zinscenovat nějaké to divadýlko. Třeba falešný telefonát, ve kterém imaginární blízké osobě sděluješ, co právě děláš a s kým jedeš (anebo opravdu volej!). Když konverzuješ s řidičem, mezi řečí můžeš zmínit, že se věnuješ tradičnímu bojovému umění nebo jen tak mimochodem nadhodit, že tvůj táta je šéfem místní policie. Zkrátka plácnout cokoliv, co by řidiče s nekalými úmysl mohlo alespoň lehce odradit.

Navštiv kurz sebeobrany

To už je spíš takový nadstandard k bezpečnostní výbavě stopaře. Každopádně doporučuji, i pokud se stopovat zrovna nechystáš. Dozvíš se zde užitečné a v praxi použitelné vychytávky. Neříkám, že když kurzem projdeš, tak jsi rázem neohrožený a nezranitelný, pro mě měl však kurz velký přínos nejen po stránce fyzické, ale i mentální. Konkrétně jsem absolvovala kurz sebeobrany (z kterého pochází i ilustrační fotka) pod vedením instruktora působícího v Brně (který by mě za mé stopařské počínání zrovna moc nepochválil :D). Naučíš se zde jednat pod tlakem a v krizových situacích, naučíš se zacházet s obrannými zbraněmi jako je třeba pepřový sprej (který se ti do kapsy na cesty určitě hodí), seznámíš se se zásadami prevence útoku (mezi ně tedy patří i „nejezdit stopem“, ale jak jsem již napsala, netvrdím, že stopování je 100% bezpečné) a jako bonus si výrazně zlepšíš fyzičku!

Kdo tedy očekával, že budu psát o tom, jak je stopování bezpečné a uklidňovat vás, že se přece nemůže nic stát, tak se omlouvám. Většinou se lidi snažím k cestování stopem motivovat, protože podle mě má stonásobně více světlých stránek než těch stinných a sama zatím žádné negativní zkušenosti nemám – to mě však neopravňuje tvrdit, že se jedná o stoprocentně bezpečnou činnost. Je na každém z nás zvážit tento risk, zda nám to za to dobrodružství stojí. Někdo raději zůstane ve své komfortní zóně, někdo si najde bezpečnější způsob, jak zažívat dobrodružství a někdo (jako já) si stopování zamiluje a přijme fakt, že určité riziko k této formě cestování patří. (Ale to snad ke všemu, co v životě za něco stojí, ne?)

Co si myslíte o bezpečnosti stopování vy? Máte nějaké negativní zkušenosti? Ocením, když se podělíte se svými vlastními tipy, jak posílit svůj pocit bezpečí na cestách.